PŘÍSUDEK (P - predikát)
Při pronikání do tajů větné stavby je nejlepší začít přísudkem, protože přísudek můžeme chápat jako jakési jádro celé výpovědi, neboť je (spolu s podmětem) základní větný člen. S podmětem tvoří základní skladební dvojici a shoduje se s podmětem v osobě, čísle a rodě.
Přísudek slovesný jednoduchý
Jak poznáme přísudek? Buď se jedná o určité sloveso "samotné" (v různých tvarech: létám, budu létat, létal jsem - to všechno je jen tvar téhož slovesa: jednou se jedná o přítomný čas, pak o čas budoucí a nakonec čas minulý), pak se jedná o přísudek SLOVESNÝ JEDNODUCHÝ.
K takovým přísudkům můžou patřit i poměrně komplikované slovesné tvary: kdybych byl býval seděl, aby se povedlo, bylo by spadlo apod.
Pozor! K přísudku patří i zvratná zájmena se, si (sedl jsem si; posadil jsem se) a tvary s by (aby, kdyby, by).
Přísudek slovesný složený
Můžeme se ale setkat i s přísudkem SLOVESNÝM SLOŽENÝM, to znamená, že k přísudkovému slovesu je ještě něco dalšího připojeno, konkrétně neurčitý tvar jiného slovesa - infinitiv. Která slovesa jsou natolik svůdná, že přitahují další slovesa? Existují 2 druhy.
|
Slovesa modální (způsobová) |
| muset (musím uklidit) |
| moci (můžu jít) |
| chtít (chci číst) |
| mít (mám počítat) |
| smět (smím zpívat) |
Slovesa způsobová vyjadřují náš vztah k ději (jestli ho považujeme za možný, nutný, žádoucí apod.)
Pozn.: Problematika modálních sloves je poměrně slžitá, některé mluvnice uvádějí i další modální slovesa, ale pro naše potřeby těchto 5 základních postačí.
| Slovesa fázová |
| začít (začalo pršet) |
| přestat (přestala mluvit) |
| zůstal (zůstal stát) |
Fázová slovesa vyjadřují, v jaké fázi se děj nachází (zda začal, probíhá nebo skončil).
Je třeba si uvědomit, že modální i fázová slovesa se pojí s infinitivem, tudíž za složený slovesný přísudek nelze považovat věty jako:
Musím na záchod. (musím - šlo by doplnit jít) Můžu sladké. (můžu - šlo by doplnit jíst) Chci autíčko i panenku. (chci - šlo by doplnit dostat) Mám kolo. (mám = vlastním) Začnu slepením. (začnu - lze doplnit pracovat) Přestanu s kouřením. (přestanu - lze doplnit otravovat ostatní :-)) Zůstanu doma. (zůstanu - lze doplnit sedět)
Přísudek jmenný se sponou
Tím ale téma přísudky nekončí. Existuje ještě další kategorie, tzv. PŘÍSUDEK JMENNÝ SE SPONOU. Sponou jsou slovesa být, stát se, za jmennou část pro zjednodušení považuji nejen jména (podstatná jm., přídavná jm., zájmena), ale i jiné slovní druhy (viz následující tabulka).
| Přísudek jmenný se sponou BÝT, STÁT SE - ke sponě se pojí |
| podstatné jméno (jsem smolař, stanu se cukrářkou) |
| přídavné jméno (jsem nešťastný, stanu se uznávanou) |
| zájmeno (je můj, jsme všichni) |
| číslovka (jsem pátý, jsem jediný) |
| infinitiv (je vidět, je slyšet) |
| příslovce (jsem tady brzy, jsem ve škole rád) |
| citoslovce (Kocour hop na střechu.) |
| srovnávací obrat (je jako srnka, je jako ďas) |
Ne vždy jsou ale tato slovesa sponami - mohou fungovat i jako tzv. plnovýznamnová slovesa, tedy přísudkem jsou jen ona sama, bez doplňující části. Jak to poznáme?
Plnovýznamnové být - lze nahradit výrazem "existovat", "nacházet se" (Byl jsem doma. Pan král tam skutečně byl. Draci nejsou.)
Plnovýznamové stát se - lze nahradit výrazem "přihodit se", "udít se" (Stala se dopravní nehoda. Stalo se to kuchařce. - srovnej s větou Stala se kuchařkou.)
Pozn.: Sponu stát se najdeme jednoduše podle toho, že za ní následuje jméno v 7. pádě: Stal se poslancem. Stal se učitelem. Stával se menším a menším. Stal se tichým a uzavřeným člověkem.
Také je možné setkat se se zvláštním typem přísudku - přísudek jmenný beze spony. Takové věty bývají třeba na veřejných nápisech, např. vstup zakázán, mladost radost,
Poznámky navíc pro fajnšmekry a čechořečníky :-)
KONKURENCE 1. A 7. PÁDU V PŘÍSUDKU JMENNÉM SE SPONOU
[Zdroj: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=610]
1) Obecné poučení
být, bývat
- příd. jm.: vždy v 1. p. (jen pokud by rozvíjelo podst. jm. v 7.p., bude se s ním shodovat
(Haškův román je slavný; Haškův román je slavným světovým románem)
- podst. jm.: může být v 1. i 7. p.
(Hašek byl slavný spisovatel; Hašek byl slavným spisovatelem)
stát se, stávat se
- příd. jm.: bývá v 7. p.; 1. p. je ustupujícím tvarem
(Stal se opatrným)
- podst. jm.: bývá v 7. p.
(Stal se lékařem)
| 1. p. | přisuzuje se příznak trvalý, stálý |
| 7. p. | přisuzuje se příznak platný jen aktuálně – hl. u povolání, činnosti, funkce: On je dobrý učitel (‚hodnotíme ho jako dobrého učitele‘) × Je učitelem (‚vystudoval obor a vykonává toto povolání‘); Neruda byl nejen básník, ale i novinář (‚zařazujeme ho, ale také hodnotíme, tj. byl jak dobrý básník, tak novinář‘; jde o trvalou charakteristiku s hodnocením) × Neruda byl novinářem (‚konstatujeme, jaké měl povolání, nehodnotíme, jak ho vykonával‘) |
2) Užití 1. pádu
-jen po sponě být (nikoli stát se!)
-vyjadřuje se jím (a to i ve větách záporných):
a) zařazení do druhu, třídy, nadřazené skupiny jevů
např. Vlk je šelma psovitá; Rtuť je kov; Drnovský potok není žádná řeka
b) trvale platné hodnocení
např. Kniha je dobrý přítel; Jeho rodiče byli dobří lidé; To je // není pravda
-užití 7. pádu je v těchto případech nevhodné a nesprávné (např. značně rozšířené nesprávné to je // není pravdou místo správného to je // není pravda), k tomu srov. 3. c)
3) Užití 7. pádu
a)k vyjádření toho, čím se podmět zabývá, co dělá (jaké vykonává povolání, jakou má funkci apod.), čím se stal nebo přechodně je, jakou má z hlediska mluvčího aktuálně hodnotu apod.
např. Otec je ředitelem pojišťovny; S. Čech byl redaktorem Květů
b)především v odborném a knižním stylu
např. Reálná čísla jsou pak složkami tohoto vektoru; Vzorce jsou jen formálně jiným zápisem
c)také tam, kde by 1. pád nebyl zřetelný (je-li jméno, které je součástí přísudku, na začátku věty, při infinitivním podmětu aj.)
např. Velkou výhodou nového postupu je úspora materiálu; První podmínkou úspěchu je vytrvalost; Odpouštět je příkazem lidskosti
d)častěji i ve složeném sponově jmenném přísudku s fázovým nebo modálním slovesem a infinitivem spony být (příp. stát se)
např. Přestal být dobrým pracovníkem; Chtěl by být inženýrem // Chtěl by se stát inženýrem