Romantismus

Po osvícenství a klasicismu (18. st.) se v Evropě objevil nový směr, který se projevil takřka ve všech oblastech: v umění, filozofii, vědě i politice a který je označován jako romantismus. Tento proud vznikl na konci 18. st. a pokračoval i ve století 19. Jeho zrod určily společenské změny konce 18. st. - člověk  konfrontován se zcela novým životním stylem:

  • Velká francouzská revoluce (1879) a evropské revoluce v r. 1848 - spojována s velkými nadějemi, ideály osvícenství (rovnost, svornost, bratrství, svoboda, volnost) - tyto naděje však nebyly zcela naplněny (konstituční systémy upravovány: Napoleon po revoluci nastolil diktaturu, po jeho pádu znovu návrat králů na fr. trůn; v dalších zemích také obnovení nesvobodných politických systémů)
  • nastolení nových ekonomických pořádků: feudalismus překonán kapitalismem (podporovaný rozvojem průmyslu) - ve světě začaly vládnout neúprosné zákony zisku (důl. je výsledek, není třeba brát ohledy na ostatní lidi a jejich zájmy), posílena role měšťanstva
  • jedinec byl osvobozen od útlaku vrchnosti, ale zároveň byl zodpovědný za svůj život a za případné prohry

Sociální změny a nenaplnění ideálů osvícenství vedly k novému životnímu pocitu: člověk pociťoval zklamání z tehdejší společnosti, vnímal svět jako místo nepřijatelné k žití, a proto se utíkal do světů jiných, vzdálených, nereálných.

Romantikové navazovali na myšlenky Rousseaua, Herdera, Goetha, Schillera, lidové umění, antiku, středověk. Racionalitu klasicismu a osvícenství nahradily prudké city a vášně.

Romantismus se zpravidla nevyskytuje samostatně, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo reliasmu.

Samotné označení "romantismus" vychází ze slova romantiqu (jako v románu; tajemný, fantastický).

 

Architektura, výtvarné umění, hudba

a) architektura

  • ​inspirace v gotických stavbách, středověkých hradech a tvrzích
  • obliba přírodních scenérií - budování parků (na rozdíl od předchozího období ale ne parky frncouzské - umělé, záměrně upravované do požadované podoby: přesně sestříhané keře, květiny vysázené do geomtrických tvarů apod., nýbrž parky anglické: iluze volné přírody, neudržované, nespoutané člověkem, plné jezírek, ostrůvků, umělých zřícenin, altánů, pousteven, vyhlídkových věží)
  • př.: zámek Hluboká nad Vltavou, Lednice na Moravě

b) výtvarné umění

  • ​výrazné barvy
  • vypodobňování vypjatých situací (scény smrti, zápasu, utrpení)
  • představitelé: Eugéne Delacroix (Fr.), Caspar David Friedrich (Něm.)
  • v sochařství: hl. pomníky

c) hudba

  • úzké sepětí hudby a literatury: vznikaly symfonické básně (= jednovětá orchestrální skladba komponovaná na mimohudební námět: literární / historický / výtvarný; u nás např. Smetana, Dvořák, Fibich, Foerster, Janáček, Suk)
  • rozvoj hl. na území Německa a Rakouska
  • představitelé: Franz Schubert, Carl Maria von Weber, Robert Schumann, Richard Wagner, Franc Liszt, Frederic Chopin

 

Jaká díla v období romantismu vznikala?

A) Poezie:

  • subjektivní lyrika
  • milostná poezie
  • přírodní poezie
  • náladová poezie
  • reflexivní poezie
  • byronská povídka = epická báseň se sporým dějem a mnoha lyrickými vložkami

B) Próza

  • historický román / povídka
  • venkovská povídka
  • citový román
  • fantastická povídka

C) Drama

 

 

Znaky romantismu v literatuře:

  • subjektivita - důraz na city (hluboké, niterné prožitky), fantazii, bezprostřední zážitek
  • smysl pro krásu
  • obdiv k přírodě (často symbióza přírodní scenérie a duševního stavu hrdiny: pustiny, rozbouřené moře, hřbitovy, jezera apod.)
  • věrnost ideálům (pravda, spravedlnost) - mravní ideály jsou hledány především v minulosti; ačkoliv jedinec bojuje sám svou marnou válku, nepřestává se bít za pravdu
  • duchovní (a duševní) bohatství má větší hodnotu než materiální statky
  • hrdinové: neobyčejní, něčím výjimeční (mimořádný intelekt a city), v rozporu se společností (často na okraji: loupežník, vrah, kat, pirát, mnich apod.), končívají tragicky; hlavní hrdina často splývá s osobností autora; jednají v duchu hesla: "na tváři lehký smích, v duši těžký žal" (nedávají své rozervané nitro na odiv)
  • láska: zpravidla nenaplněná (zůstává díky tomu ideálem :-))
  • útěky: do exotických krajin, návraty do historie (idealizovaná, důraz na vlastní národ a jeho slavné dějiny), směřování do daleké buducnosti (ta zpravidla popisována jako dokonalejší) i do vlastního nitra
  • kontrasty: sny x skutečnost, dobro x zlo, život x smrt, láska x nenávist, jedinec (osamělý, s mravními hodnotami) x společnost (zaměřená jen na peněžní vztahy)
  • napínavý děj (tak mohou vyniknout přednosti hl. hrdiny)
  • někdy také vyzdvihovány nezkažené národy (život prostých lidí, zvyky, lidová morálka)
  • u utlačovaných národů také boj o vlastní nezávislost
  • obraznost, barvitost, hudebnost, zvukomalebnost, neotřelá slovní pojmenování, netradiční metafory - snaha o nový způsob vyjádření (staré myšlenky, ale nové pojetí, zobrazení) a důraz na původnost a originalitu

 

 

ANGLICKÝ ROMANTISMUS

William Wordsworth, George Gordon Byron, Samuel Tailor Coleridge, Percy Bysshe Shelley, Walter Scott

 

FRANCOUZSKÝ ROMANTISMUS

Alfred de Musset, George Sandová, Victor Maria Hugo, Alexandre Dumas, Stendhal

 

RUSKÝ ROMANTISMUS

Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov

 

POLSKÝ ROMANTISMUS

Adam Mickiewicz, Juliusz Slowacki

 

MAĎARSKÝ ROMANTISMUS

Sándór Petöfi

 

NĚMECKÝ ROMANTISMUS

Novalis, Jacob Grimm, Wilhelm Grimm, Heinrich Heine

 

AMERICKÝ ROMANTISMUS

Edgar Allan Poe, Nathaniel Hawthorne, Henry Wordsworth Longfellow

 

 

 

Prameny:

Jaroslav Kobr: Vývoj světové literatury.

Vladimír Nezkusil: Úvod do světa literatury 3.

Taťána Polášková, Dagmar Milotová, Zuzana Dvořáková: Literatura - přehled středoškolského učiva.

Marie Sochrová: Literatura v kostce. Pro střední školy.